Chtěla jsem vědět, jaký by to bylo žít aspoň na chvíli jinde, tak nám Emma na pár týdnů půjčila byt v Marseille.

Díky ní zkoumám tohle místo jinak po turististických trasách, které vedou z hotelu na tour po památkách a zase zpět. Stopuju místa, která mi nechala napsaná ve zprávě, i ty, ze kterých má vizitky na ledničce. Za ty dva týdny říkám lidem Bonjour, ça va? a máme oblíbený místa, kam si chodíme pro bagety a večer na pivo.

Tady jsou, pokud se sem někdy vydáte.

Co mě překvapilo? 

• Jak drsný tohle místo je. Máš názor? My taky, šeptá v temných uličkách, kde se mezi graffitti prohání krysy. Catcalling je součást zážitku stejně jako odpadky, dealeři a auta, co jezdí na červenou. Ale každý má jasno v tom, kde je jeho místo, takže jsi doopravdy v bezpečí. (Tenhle dovětek je hlavně pro mojí mámu.) 

• Jak rychle se mění. Stačí zahnout z hlavního bulváru a jsi v místě, kde jsou všechna řeznictví halal a ulici vedle jíš senegalskou kuchyni a o další ulici vedle elegantní paní srká fair trade espresso. 

• Jak moc je spjaté s vodou. Skauti jsou mořští a po práci jedeš na ostrov na piknik se stejnou samozřejmostí jako já mířím do Stromovky. O víkendu bylo moře plné windsurfů, kitů, plachetnic i speedboats. Pláž je všude, kde si jí uděláš a není divu: voda i uprostřed města je tyrkysová a čístší než v bazénu. Něco extra? Frioul je ostrov u Marseille, kam se dostaneš za patnáct minut za cenu lístku na autobus.  

• Jak moc kopcovitá Marseille je. Měla bych lýtka vrchaře z Tour, kdybysme neobjevili elektrokola. 

• Jak nemožné je neodřít auto. Parkování je adrenalinová hra, stejně jako jísta městem. Vysněné auto je tady opancéřovaný Smart se silnou klimatizací. Všichni ostatní využívají jedné z mnoha autoopraven. 

• Jak špatné víno jsme tu pili, pokud jsme si na to nedali pozor. 

• Jak skvělý jídlo tu je. Kolik existuje druhů rajčat, burraty, ančoviček. Jak moc může všechno vonět. A co může znamenat pojem "základní potraviny" ve večerce na rohu. 

• Jak pozdě tu všichni jí. Btw: siesta je mezi 13-16:00. Mezitím jde jen jít se koupat. Což v 36*C je stejně jediná možnost. 

• Jak nádhernou přírodu tu objevíš. Levandule byly odkvetlé, ale tyrkysová voda ve Verdon Gorge nebo růžová jezera v Camargue, braly dech. I protože vypadají lépe než na Instagramu (nebo Jacquemus přehlídce).

• Jak všudypřítomná je tu modernistická architektura. Na cestě jsme se stavili ve Vitra Design Museum a průjezd Cote d'Azur je deja vu všech jmen z výstavy: Jean Prouvé, nebo Le Corbusier.

Nejídlo: 

• Unité d'Habitation je vesnice v paneláku podle Corbusiera. Přes den se dá jít hned do několika pater i na střechu. Ve třetím patře najdete i hotel, kde se dá ubytovat. 

• MUCEM sice ve většině popisků ignoruje angličtinu, ale architekturu má tak nádhernou, že se na to dá zapomenout. 

• Maison Empereur je Hornbach pro holky, co čtou Vogue. Měla bych jim rovnou převést celou výplatu.

• Okolí Notre Dame du Mont mělo všechno: bezdomovce, macarenu, skvělý jídlo i pivo do rána. 

• Maison des Nines má niche parfémy a malé módní značky. 

Jídlo: 

• V Praze chodím na zídku u Lokálu, tady do Café d'Abbaye. Vibe check stejný. Jen si místo Plzně s tlačenkou, dává většina lidí pastis a mušle. 

• Burratu tu servíruje každá restaurace a i minivečerka na rohu měla tři druhy. Domů se k ní koupit minimálně šest druhů rajčat a nasolené ančovičky. Thank me later. 

• L'Eccaillerie má šest druhů ústřic, kraby a k tomu vlastní máslo z černého česneku. 

• Epicerie L'Ideal je lahůdkářství, kterým se chceš projíst do posledního drobku. 

• Restauraci Ekume rozjel mladý kuchař původem z Panamy, co se sem provařil hvězdičkovými podniky. Ne nadarmo získal v roce 2022 oceněné Young talent od  Gault & Millau.  

• L'Abri má tapas a naturální víno.  

• T65 je pekárna, co má neon, černý chleba a názor. Já bych si tu dala Pissaladière: místní verzi pizzy.

• Aïoli se tu servíruje k hranolkám i k Moules Marinière. A má odpich, který ocení i Češi. 

• Libanonská a syrská kuchyně jsou tady na každém kroku. A já bych si přála si je odvézt do Prahy. 

• Victor prodává Nitro Stout. Dej si ho před spaním a řekni Ahoj barmanovi. 

• Vodu z kohoutku a bagetu vždycky dostaneš. 

Výlet:

• Camargue je jediné místo v Evropě, kde najdete hnízdit růžové plameňáky. Mezi nimi se po dunách u moře prohání bílí koně a černí buvolové. A pokud budete mít štěstí narazíte i na jasně růžová jezera. Tip: Rozhodně autem tam a na kole skrz park. Pěšky se projít nedá a cesta autem je omezená.

• Calanques jsou zátoky, kam se lze dostat skoro jen na plachetnici. Proto je tam křišťálově čistá voda a ryby mezi útesy.

• Aix-de-Provence je jak by vypadalo městečko v Provence, kdyby si ho měl navrhnout americký filmový šťáb. Světýlka, fontány, bílé ubrusy, láhve vína a harmonikáři ve středověkých hradbách. Ale na rande je to perfektní.

• Chateau la Coste je vinařství kousek od Marseille, které navrhl Tadao Ando. Mezi vinicemi tu jsou sochy od Ai Wei Wei, pavilon od Renzo Piano, nebo dvě galerie. Když jsme u vchodu vrazili do Francise Mallmanna z Chef’s Table, rychle nám došlo, že jsme jediní kdo nepřijel v Porsche.

• Kdyby se Designblok odehrával ve Vile Tugendhat, mohl by si s Vilou Noailes potřást přátelsky pravicí. Jen tahle přehlídka mladého designu v modernistické vile má k tomu výhled na Cote d’Azur.

• Verdon Gorge je francouzská odpověď na Grand Canyon. Tím by se měla vinout divoká tyrkysová řeka, ale klimatická změna znamená, že je letos nesjízdná. I tak je lapeš po dechu nad nádhernou přírodou (a úzkou silnicí přímo nad srázem).

• Route des Crêtes je úzká silnice s dechberoucími výhledy.

Díky i Lam a Báře za kopu doporučení. Fotky jsou na Instagramu a v Highlights.