Nejsem dost

Včera jsme mluvily o strachu a postupně se každá z nás rozplakala u věty Nejsem dost dobrá/perfektní/výjimečná/krásná/… a já od té doby přemýšlím, co se stalo v našich životech špatně, že tyhle nádherné holky se třemi zdravými dětmi a titulem z Oxfordu mluví o tom, jak by radši nebyly. Kde se nám stalo, že při lichotce kroutíme hlavou a odvětíme “Ty byly ve slevě!”, že při upozornění na to, co je dobře, nezapomínáme ukázat do temných koutů a vykřiknout: “Ale co ty dva rozvody!”

Radka nám včera říkala, že máme brát v úvahu jen fakta. Protože až nad nimi vznikají naše interpretace. Existují pouze holčičky, co ráno vstaly z postele a potom posnídaly. A pak až někde po cestě se z nich staly tlusté, zlobivé budižkničemu. Ty holčičky fascinované silou přídavného jména si ho napsaly na tričko, na Facebook i na vizitku. “Čauko, jsem neschopná holka, co nezvládá sůj život. Jo, a taky se jmenuju Pavlína.” 

 

Náhody neexistují a tak jsem večer narazila na odstavec, který mluvil o tom, že z pohledu designéra neexistují problémy, pokud se ta situace dá jakkoliv vyřešit/změnit/posunout. Daná a neměnná jsou fakta jako gravitace a velikost čísla Pí, ale ne to, že nejde vyjet kopec, (ne)být šťastná a (ne)najít báječnýho kluka. Jsou to věci, které se dají změnit. Jen my s masochismem, který rozhodně není softcore, lpíme na jejich osudovosti. A navíc, protože jsme všechny chronické overachievers, bereme za danou nejen neschopnost vyjet kopec, ale hlavně všechny interpretace, které s tou situací ani zdaleka nesouvisí. Tak si do encyklopedie do definice vedle jména píšeme tlustá, líná, neschopná

Včera jsem plakala u každého Nejsem dost zmarem nad tím, kam jsme dotáhly vztah samy k sobě. Jak moc se pranýřujeme, bičujeme a nenávidíme. S intenzitou, kterou by nezvládl ani náš nejhorší nepřítel. Dala jsem si předsevzetí, že sama sebe přestanu posílat do koncentračních táborů deadlinů, co jsem si sama určila, na plápolající hranice zkoumání se při halogenové zářivce, do gulagu pochyb, interpretací a reakcí. 

 

Hesse píše v Siddhártovi, že prozřel ve chvíli, kdy si uvědomil, že celé ty roky půstů, manter a meditací hledal sebe, ale nenacházel, protože studoval cokoliv jiného než sebe. Přála bych si, aby tohle byl ten rok, kdy uzavřu mír se svým egem. Ono mě přestane dostávat do situací a pozic, které mě ničí a ja o něj (a sebe) budu pečovat s něhou, jakou si zaslouží. Amen.