Co bych chtěla vědět deset let zpátky?
I own my mistakes, přečetla jsem si dnes v článku o aféře Harveyho Weinsteina. A uvědomila jsem si, že jsem se naučila svoje chyby sbírat. Lepím si je na stěnu jako motýly a pravidelně se k nim vracím. A pohledem nezúčastněného výzkumníka přemýšlím, kolik mi jich do sbírky ještě přibude, než se třeba naučím, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Moje oblíbené jsou ty nejbolestivější.
Takže milá třiadvacetiletá Pavlíno,
Říkat, co si myslíš, Ti ušetří spoustu problémů, nemocí a nedorozumění. A peněz za terapeuta, který Tě tohle bude o deset let později učit.
Ignoruješ, když Ti někdo říká, že jsi skvělá, tak ignoruj, že Ti někdo řekl, že jsi tlustá. Existují i tlustší lidi (google that!) a navíc teď máš nejlepší zadek/břicho/řasy, co kdy mít budeš. Důvod, proč jsi nikdy neviděla nikoho staršího než 15 v New Yorkeru je i protože už se do toho nikdo nevejde.
Existuje intelektuální bahno. Ten moment, kdy se zasekneš a neměníš se. A i když to tam smrdí, je to vlastně hrozně pohodlný. A je jedno, jestli teď mluvím o životě v Brně, klukovi, co chce knedlíky a chatu, nebo o půlúvazku na telefonní ústředně. Uteč.
Presence is better than presents. Přemýšlej o tom, až Ti holky budou ukazovat, co dostaly k Vánocům. Protože o deset let později z nich vypadne, že vlastně záviděly ony Tobě, že rodiče s Tebou tráví večery a kluk víkendy.
Každý kluk, kterýho potkáš nebude ten pravý. Pravými se kluci nerodí, ale stávají. Protože se tak společně rozhodnete. Tohle je tajemství třicetiletého manželství Tvých rodičů i kohokoliv, kdo spolu přežil hormonální dvouletku.
We grew apart není jenom fráze z tiskových zpráv o rozvodech hollywoodských celebrit. Stejně jako větve, nerostete jen vedle sebe, ale někdy i od sebe. A to je úplně v pořádku. Spoiler: Stane se Ti to víckrát. Spoiler 2: Není to ničí chyba.
Ne je Tvoje nový nejoblíbenější slovo. Obvzlášť ve vztazích. Už protože často stačí definovat, co nechceš, abys věděla, po čem toužíš.
Ano je Tvoje nový nejoblíbenější slovo. Obvzlášť v práci. Budeš ho používat vždycky, když si budeš myslet, že na to nemáš. Máš. Tečka. Vykřičník.
Udělal to jednou, udělá to zase. A je jedno, jestli se bavíme o drogách, nevěře, nebo, že Tě nesl na rukou a uvařil Ti vývar proti kocovině. Jasně, že každý dělá chyby. Ale charakter a hodnoty nejsou obvykle v kapitole To přejde, až se vyspíš.
Většinu svýho života strávíš (pravděpodobně) zadaná, tak je OK, že ještě chvíli budeš single. Fast forward pár let dopředu a budeš slintat nad myšlenkou, že jsi doma sama.
Peníze z brigády vlož do letenek a ne do Guess kabelky. Protože jestli někdy na někoho něco udělá dojem, tak jsou to historky z cest a ne obdelník z PU.
Kupuj si noviny. Denně. A knížky. Jakýkoliv. I kdyby nic, při stěhování zjistíš, kolik vědění unese naráz. PS: Než si sundáš kalhotky, koukni mu do knihovny. Pochopíš, jestli chceš zůstat i na snídani. Nebo vůbec.
Skinnydipping, road trip a další klíčový slova z amerických teen komedií Tě minou. Jako naprostou většinu Tvých kamarádů. Pokud se s tím nerozhodneš sama něco neudělat. Pak si to vyčítat. A pak o tom vyprávět vnoučatům.
Nepít, nekouřit a nebrat drogy je normální. To je ten stav, ve kterém se rodíš. Tak si nenech namluvit něco jinýho. I kdyby měl čtverečky na břiše, motorku a vstup do backstage.
Čím víc dredů budeš mít, tím víc budeš trapná na fotkách o deset let později. Ale také o to lepší historky budeš mít. Jen si nějaký fotky schovej, jo? Jinak to úplně ztratilo pointu. Platí pro piercingy, zelené vlasy, latex i cokoliv, co si jednou sundáš.
Vlna, bavlna, hedvábí, kašmír. Nauč se je rozeznat dotykem, abys nemusela v obchodě ztrácet čas hledáním cedulek. A nauč se je prát a čistit. Potom si napiš na skříň: Polyester se nosí jenom do tělocvičny.
Volit, znamená volit si budoucnost. A je jedno, jakou uděláš volbu, když u ní budeš aktivním činitelem. Tohle platí pro cokoliv, co Tě potká. Protože you own your mistakes, jo?
Co se naučíš Ti nikdo nevezme. A je úplně jedno, co to bude. Latina, pískání na prsty a námořnický uzly mi udělaly víc služeb, než celá moje sbírka bot naráz. Že to není na seznamu volitelných předmětů není výmluva, ale často důvod, proč s programováním nebo háčkováním začít.
Je naivní si namlouvat něco jinýho: jsi jako svoje máma. Čím dřív si to přiznáš, tím dřív s tím můžeš začít něco dělat. Jako třeba si nekupovat stejný oblečení. Už stačí, že se vdáš za kopii svýho táty.
Těším se na Tvojí sbírku motýlů.
S láskou Tvoje
P.
PS: I za deset let budeš stejně ztracená. A to je OK.
400 Likes, 1 Comments - @therawbook on Instagram: "Kate by Mario Sorrenti"