Dress code

“Nebojte se být vulgární, ale střežte se nudy,” prohlásila Diana Vreeland, legendární šéfredaktorka Vogue. Kdysi dávno bylo oblečení jasným signálem, kdo jste, kam patříte a co si myslíte o světě.  Rolníci ve středověku nesměli na kabát použít více než dva metry sukna pod pohrůžkou vězení. Indické vdané ženy nosily ve vlasech červený pudr a v bílé chodily jen vdovy. Naopak evropské vdovy nesměly aspoň rok od pohřbu sundat černé šaty. Ale od dob, kdy, co nosíte diktoval duchovní, uteklo spoustu vody: dnes si roli dress code inkvizice rozdělili pořadatelky večírků/svateb/plesů a HR oddělení velkých firem. 

 

Kdy porušit dress code: #proctonezkusit

Dodnes kolují legendy o těch, co i na červeném koberci zaútočili na obvyklá pravidla: zpěvačka Bjork převlečená za labuť na OskarechJustin Timberlake a Britney Spears od hlavy k patě v džínovině a stále (teoreticky) Black Tie, nebo Angelina Jolie v pánském obleku YSL. Protože už návrhářka Diane von Furstenberg prohlásila, že dress code je dnes jen pouhý návrh, co si na sebe obléct. “V módě je dnes toho tolik na výběr! A lidé jsou dnes hrdí na to, že mají vlastní styl. Takže všechna pravidla jsou fuč a to je úplně v pořádku. Koneckonců byste se měli hlavně oblékat tak, aby vám v tom bylo dobře.” Amen, říkáme v redakci a stále přemýšlíme, kde seženeme převlek labutě na letní svatby. 

 

Mezi havajskými košilemi a frakem: Sedm minipříběhů o tom, co si (ne)smíte vzít na sebe

Denně prý máte kapacitu udělat jen 35 000 rozhodnutí. A když jich polovinu využijete na ranní souboj s “Nemám, co na sebe!” tak už nebudete mít energii se rozhodnout, jestli vytáhnout do války nebo jak má vypadat nový iPhone. Proto Steve Jobs měl jednotnou uniformu černého roláku, Levi’s džínů a New Balance tenisek. Barrack Obama prý každý den ráno najde připravený kompletní outfit, včetně ponožek. Řešením, kromě osobního oblékače, může být minimalistický šatník plný perfektních kousků, které vás nezradí, ať je dress code jakýkoliv.

Kromě dress code, existují takzvané undress codes, pravidla svlékání. Místo toho, co máte mít na sobě, indikují, co mít na sobě nemáte. Tak není divu, že je nejčastěji najdete v sauně nebo na nuda pláži. 

V roce 1966 se prodejcům bláznivých květovaných košil na Havaji moc nedařilo a tak přišli s konceptem Aloha pátků. Jeden den, kdy jste na Havaji místo obleku mohli přijít do práce v žabkách, šortkách a právě košili. V 90. letech se během ekonomické recese Aloha pátky/ Casual Fridays rozšířily po celé Americe. Byly benefitem pro zaměstnance, který zaměstnavatele nic nestál. K hrůze korporátních manažerů pak celý Manhattan vypadal jako jedna velká plážová party. Což se ukázalo jako skvělá příležitost pro Levi’s, který tehdy uváděl na trh novou značku ležérního oblečení Dockers. V roce 1992 rozeslali do 25 000 firem do HR oddělení příručku, jak na Business Casual. Skeče outfitů ukazovaly jednoduché khaki kalhoty, polo trička a barevné svetry. A tak vznikl dress code, který dnes najdete snad na každé pozvánce, kromě svatební.

Dress code do supermarketu? Dojít si nakoupit v pyžamu, nebo dokonce bosí? Britové to dělali tak často, že Tesco zavedlo pravidla, v čem si můžete skočit pro rohlíky. Paní, kterou ze supermarketu vykázali jako první po zavedení dress code, se pro deník Guardian ohradila, že to pyžamo s tučňáky je přece moc hezké. 

Největší diskuse poslední doby vyvolaly školní uniformy. Z původního záměru smazat třídní rozdíly, se stal nekonečný seznam toho, co se (ne)smí. Ale občas stojí za to vypláznout na pravidla jazyk: dvanáctiletý Brit nesměl v horkém létě nosit do školy šortky, tak si půjčil od spolužaček sukni. O tom nebylo ve školním řádu ani slovo. Rozhodně inspirace pro další #proctonezkusit výzvu. 

Tenisové turnaje jsou dnes přehlídkou hekajících papoušků, ale je jedno místo na světě, kde i Serena Williams nosí bílou. Ve Wimbledonu se nosí bílá už od začátku 19. století, kdy byl tenis čistě ženský čili elegantní sport. A proto se nehodilo, aby bylo vidět, že se dámy potí. Což je na bílém tričku vidět úplně nejméně. Dnes jsou pravidla tak přísná, že Rogera Federera napomínali za oranžové podrážky na botách, nebo Anna Kurnikova si musela dojít převléct tmavé spodní prádlo před začátkem zápasu. Andre Agassi dokonce dlouhá léta ve Wimbledonu nenastoupil, protože by nemohl hrát ve svých oblíbených džínových šortkách.

Už spisovatelka Annastacia Dickerson napsala, že to nejhorší, co můžete ženě udělat, je říct jí, že je moc vyzývavá. Zrovna ve chvíli, kdy se cítí krásná ve své kůži zvednout varovný prst, že té kůže ukazuje moc, je jako říct jí, že ukazuje moc sama sebe. A tak se na celém světě objevují demonstrace za svobodu projevu. Nejen v oblékání.  

 

Co najdete na pozvánce?  

White Tie znamená dlouhou róbu, rukavice a drdol pro ženy a frak s vestičkou a bílým motýlkem pro muže. Pro inspiraci koukněte na Oskary nebo Ples v Opeře. 

Black Tie je méně přísnou verzí White Tie: dlouhé šaty pro ženy a smoking s černým motýlkem pro muže.

Koktejl naznačuje koktejky ke kolenům pro ženy a oblek, klidně bez kravaty pro muže. Představte si firemní večírek bez masek, a máte jasno!

Business Casual povoluje skoro všechno, pokud je to aspoň maličko decentní. Bez výmluv projdete kolem HR i (potenciální) tchýně a současně můžete rovnou zamířit na rozlučku se svobodou.