O pravdě

Marie se mě mezi dotazy na konverzi a roli CMO v boardu ptala, co na svoje sociální sítě nedávám.

Tereza vykvikla překvapením, když jsme se ráno potkaly na józe: Takže ty sem chodíš doopravdy a ne jenom na Instagramu?!

Renata mi vyprávěla o svojí mámě, aby to zakončila: Ale nezmiňuj to u sebe na blogu, jo?

Když jsem dopravdy šťastná, tak o tom na Facebook nepíšu, říkala mi u flat white lifestyle blogerka, co si na svém štěstí založila kariéru. 

V době, kdy každé školení sociálních sítí začíná kapitolou o Privacy settings, abychom hned přešli do lekce Jak na filtry, všichni přemýšlíme, jak být sociální bez zranitelnosti, která s tím přichází. 

Zařekla jsem se, že tenhle rok budu mluvit jenom pravdu a daří se mi to přesně do doby, než dojdu na svůj Instagram. Mluvit pravdu totiž neznamená jen sdílet fakta, ale sdílet je kompletně všechny. I za cenu, že mě i tebe možná zničí. 

V knížce Literární spolek Laury Sněžné tráví spisovatelé čas Hrou. Krása a brutalita Hry spočívá v povinnosti poskytnout kompletní pravdivé odpovědi na vyžádání. Ne příběhy, ale výrony, jak této haldě necenzurovaných faktů hráči říkají. Po vzájemné výměně celé pravdy skončí obvykle všichni zúčastnění na několik dní v posteli v horečkách. Protože na pravdě není nic romantického kromě představy, se kterou do Hry každý den jdeme. A tak nemluvím o tom, že někdy několik dní nejím ve snaze získat kontrolu nad svým tělem a životem. O tom, že občas plánuji svůj vlastní pohřeb. A taky o tom, že někdy půl pracovního dne strávím plánováním naší svatby a výměny kariéry za péči o chov jezevčíků. 

Moje terapeutka se mě minule ptala, jak se mám a já se zoufalým výrazem vyhrkla: Horská dráha! Nasadila svůj obvyklý pohled mistra Yody, co koulí očima nad mojí slepotou: To je přece skvělý. Znamená to, že už nejsi jenom dole.

V Nastavení mysli, knížce, co uchvátila mojí online bublinu, se píše, že existují jen lidé, kteří se z trojky na vysvědčení zhroutí. Jedna skupina se už potom na matiku nikdy v životě nekoukne a druhá maká tak dlouho, dokud jí nevezmou na matfyz. Je jasné, kým se všichni toužíme stát. Přesně do doby, kdy si vyměňujeme historky o vyhoření. 

A pak existuje skupina lidí, co si dokáže uvědomit, že trojka znamená dobře, vrtěla hlavou Martina nad pravdou, která byla celou dobu na očích. A já od té doby přemýšlím, jestli bych se neměla spokojit s dobrou pravdou. Good enough. Nehnat jí až do výronu. Necítit se povinná všechno vypustit a také všechno zjistit. Nehodnotit kvalitu příběhu, co mi vypráví o svém dni. Nenechat se strhnout ke Hře, která bolí i vyzývatele. A tak poprvé měním u sebe na blogu jména a přiznávám, že všechno není takový jako se zdá. Hlavně pak ne to, co se zdá úplně jasný.