Čtyři přísloví pro lepší karmu

Nedráždi hada bosou nohou

Na józe jsme si obvykle dáváme záměr pro konkrétní lekci. Místo zvládnu dát paty na zem při psovi hlavou dolů, si poslední týdny dávám předsevzetí kultivovat schopnost poznat správnou cestu. V Geniální přítelkyně píše Elena Ferrante o tom, jak Lila s ničím nepřestává, dokud to není perfektní. V honbě za výsledkem nevidí kontext, dopad ani následek. Jen jde za svým. 

Tak teď zase vytahuji na světlo posedlost nejlepším možným rozhodnutím a cítím se tak zranitelná jako bych stála nahá venku ve finské zimě. Buším hlavou do zdi, proč si to dělám, když si léčím omrzliny, a pak stejně vyrážím na led znovu. Bez ohledu na kontext, dopad i následek vyzývám sama sebe na souboj.

Nedráždi hada bosou nohou, ozvalo by se v Saturninovi. Lidé, co odjeli na rok meditovat do Indie, se prý nevrací šťastnější. Protože štěstí je možná ten Tao moment, kdy přestaneš být fascinovaný svou vlastní misí a necháš se unášet proudem. Jen pro holku, co je zvyklá mít všechno pod kontrolou, je souboj s myslí a tělem, který by měl končit odstoupením ze závodu, domnělou prohrou. 

 

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne

Od chvíle, kdy mě Dominika přesvědčila, že si mám zuby čistit aspoň deset minut, jsem našla pravidelný čas, který trávím jen sama se sebou bez okolních vzruchů. Televizi nemám, knížky jsem si zubní pastou poplivala, telefon skončil v umyvadle. Tak pozoruju sama sebe a svůj dech. A hledám návod na den, týden a život, kdy je všechno v pořádku.   

Chodím denně dělat psa, holuba a vránu. Snídám. Nejím cukr (občas). Zkouším mluvit méně, než pořád. Čtu beletrii, noviny a Tumblr. Chodím pěšky. Pěstuju kytky. Posílám papírové dopisy. 

Vedle Jóga Letná je studio, co slibuje nápravu osobní karmy. Jednou se dojdu zeptat, jestli berou Multisportku.

I tak se cítím ztracená a mám pocit, že se mi občas trhá ucho pod rukama. Protože tyhle malý pokusy o vnitřní klid jsou jako vylévat vodu kyblíkem z potápějícího se tankeru, pokud to celé nemáš nastavené správně.

 

Nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci svýho ramene

Values aren’t something you bump into from time to time during the course of a business career. All of business is about values, all of the time, Matthew Stewart napsal pro Atlantic. A tak si připomínám, že nám ze studie o inovační kultuře vychází, že bez správně nastaveného záměru se nic nepodaří. Ani paty v psovi hlavou dolů. 

Stojky i bezlepkový snídaně jsou pak jen omluvou za to, že nežiješ správně. Ale celkový výsledek se nezmění, pokud na začátku nejsou správná rozhodnutí. A není hrdinstvím rozhodnout se jednou správně, ale konzistence, se kterou bojuješ za správnou věc. 

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne tak může být provokace vesmíru opakováním stejných chyb. Ale i naděje, že tak dlouho se budeš snažit aplikovat správná rozhodnutí i na malé věci, až jednou najdeš návod, jak si tu svojí karmickou misi a vizi zformulovat. Pak objevíš schopnost poznat tu správnou cestu, ať budeš stát kdekoliv. A napíšeš si do deníku, že nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci svýho ramene

 

Každá mince má dvě strany

Bylo by snadný říct, že tím to končí: že najdeš sám sebe, svoje hodnoty a svojí misi. Ale tím to teprve začíná. Když jsem psala věštbu pro Martu, napsala jsem si na okraj bloku, že slovo polovina znamená nejen, že věci mají dvě strany mince, ale i že tím pádem ke všemu potřebuješ doplnění, druhou půlku. 

Objevit svoje rameno je prvním krokem k tomu, abys ho nabídl někomu jinému k vyplakání, abys na něm jako Atlas mohl nést tíhu nejen svojí hlavy, ale i celého světa. A současně v sobě objevil schopnost spolehnout se na cizí rameno. Symbióza, která znamená, že můžete růst bok po boku a sílit ramenní svaly rychlostí, o které by se ti o samotě ani nezdálo. Občas tak potkáš někoho, kdo ti do finské zimy přinese kabát a pak ti uvaří čaj. A tobě v tu chvíli dojde, že ta správnost rozhodnutí se skrývala na druhé straně té mince, kterou jsi měl po celou dobu v kapse.