Third Spaces: místa mezi prací a domovem
Pandemické roky nám přinesly do slovníku koncepty jako remote work a side hustle, aby je následně smyly vyčerpané lazy girl jobs a Goblin mode o rok později. Teď se rozhlížíme kolem sebe a hledáme udržitelnou vizi života do budoucnosti: kde řešením nebude ani upracovat se k smrti, ale ani shnít v teplácích před Netflixem.
Lifestyle, se kterým budeme mít šanci se osmdesátky dožít, ale hlavně si cestu k ní užít.
Jedním ze zásadních stavebních kamenů Blue Zones - míst, kde se lidé dožívají vyššího věku - jsou komunity. V posledních letech jsme používali slovo Komunita jako označení pro lidi, co nás lajkují na Facebooku, ale teď se vracíme k originálnímu významu offline pospolitosti.
A tak (znovu)objevujeme Third Spaces. Third Spaces jsou zóny ve městě, které nám mají pomoci navazovat vztahy s lidmi, udržet si dobrou náladu a ulevit si po celodenním W(FH). First a Second Spaces jsou domov a práce, Third Spaces jsou pro to ostatní.
V roce 1982 přišli s pojmem Third Spaces Ray Oldenburg a Dennis Brissett. Oldenburg později vydal knihu The Great Good Place a ta se ihned stala bestsellerem. Kávarny, parky nebo knihovny pro nás vždy byly utilitárním doplňkem města a jejich sociální funkce samozřejmostí (11).
Jenže teď z našich životů mizí. A s nimi i komunity. Third Spaces jsou místem, kde dostanete kávu, ale hlavně fungují jako akcelerátor lidských vztahů: The notion of a "third place" reminds us that human connections need nurturing.
Čím rychleji mizí Third Spaces, zvyšuje se i naše osamělost.
1/3 Američanů žije sama, ve Švédsku v 58 % domácností žije jen jeden člověk.
Půl milionu důchodců v Británii pět dní z týdne na nikoho nepromluví. A i ti, co promluví, tráví 50 % dne osamocení.
60 % obyvatel se cítilo osamoceně už před pandemií. A mají důvod, jak ukazují čísla HHS:
F.R.I.E.N.D.S. can’t replace Friends
Během posledních třiceti let se počet lidí, co nemají žádné kamarády zvedl ze 3 % na 12 %. V roce 2004 měli Američané průměrně 8-9 blízkých přátel, v roce 2021 tohle číslo kleslo na 3-5. Přestože lidé s pěti a více přáteli jsou průměrně o 60 % šťastnější a žijí déle (3).
Jen nejenže je těžké přátele najít (obvzlášť poté co opustíte školu), ještě těžší je si je udržet. Podle studie potřebujete 34 hodin, aby se z náhodné známosti stal kamarád (7) a 200, aby se z nej stal blízký kamarád. To je aspoň stovka kamarádských rande, které je třeba vměstnat mezi práci, rodinu a koníčky ideálně v kratším časovém rozmezí.
Jenže náš rozvrh se za poslední roky radikálně změnil a najít v něm 200 hodin (krát počet aspirativních přátel) je skoro nemožné.
Podle Harvard Business Review, abyste se dostali do vyšší střední třídy, musíte pracovat šedesát (a více) hodin týdně (4). V Londýně nebo New Yorku průměrně dojíždíte za prací 80 minut denně. A v době, kdy se snažíme spát aspoň sedm hodin denně, už na přátele moc času nezbývá. A i kdyby ano, pravděpodobně žijí na druhém konci města / země / světa, takže potkávání se po práci je nereálné.
Přestože jsme si zvykli všechno outsourcovat do online světa, opravdová kamarádství tam jde udržovat hůře. Obvzlášť ve světě, kde uděláme cokoliv pro to, aby se nám screen time jen o trochu zkrátil.
Kostel, hospoda a Spořitelna
Není to tak dávno, kdy se naše pracovní a popracovní prostory prolínaly.
Kavárny v sedmnáctém století vybíraly penci za vstup, ale za to nabízely zdarma noviny a neomezený pobyt. A tak se z nich nevyhnutelně staly středobody veškerého dění. Včetně toho, že v nich sídlily zásadní firmy své doby:
Many of the nation’s largest trading companies were headquartered in the coffee houses, and London’s stockbrokers operated within them for over a hundred years. Only when those establishments fell into decline did the brokers finally acquire their own quarters and establish an Exchange. For many years, the insurance institution Lloyd’s of London operated out of a coffee house, which provided a place where the city’s unorganized marine underwriters could mingle with knowledgeable men of the sea and benefit from their gossip. - UNESCO
Ale potom přišla průmyslová revoluce a s ní kanceláře a továrny. Oddělili jsme Byznys a Potěšení do prostor, které se neměly protínat.
A tak Third Spaces získaly novou tvář.
Stala se z nich místa, kam si od práce chodíme odpočinout. Happy Hours před příchodem domů, do postele. A tím pádem něco, co je bonus ke dvěma povinným zastávkám dne. Pokud je něco jen bonus, tak to brzy začneme vynechávat. Z programu dne i z rozpočtu při plánování nové čtvrti.
Staly se z nich průtokové ohřívače. Kavárna, kde vyzvedáváte kafe s sebou, nebo obchodní dům, kterým prolítnete po cestě z práce nejsou Third Spaces.
Stala se z nich místa mimo 15minutové město. Destinace, kam je třeba dojíždět. Ze satelitu, ze sídliště, z mrtvé vesnice.
Výsledkem je úbytek možností na někoho neznámého promluvit i štamgastských stolů.
The American Community Life Survey reported last year that only 25 percent of people living in areas with “very high” amenity access—close to grocery stores, gyms, bowling alleys, and other ideal sites of chance encounters—actually socialize with strangers at least once a week. In 2019, about two-thirds of Americans said they had a favorite local place they went to regularly. That two-thirds has since dropped to a little more than half, according to the survey. - The Atlantic
Ústup Third Spaces je vidět na každém kroku i v Česku.
Každá vesnice má kostel, hospodu a Spořitelnu, říkal mi kdysi Tomáš Salomon, ředitel České Spořitelny. Teď už mají vesnice jen Spořitelnu a spíše ani to ne.
V roce 2019 zmizelo v Americe 1500 kostelů. A očekává se ještě více: Pew Research predikuje, že během sto let ztratí americké církve 50 % věřících. V Česku se za věřící považovala v roce 2018 čtvrtina obyvatel, v roce 1991 to bylo 43 %.
Podle údajů Prazdroje za poslední čtyři roky z gastronomické mapy českého venkova zmizelo více než 1300 zařízení, 15 % vesnických hospod. To je o polovinu více, než kolik ubylo hospod v městech nad 100 tisíc obyvatel. Přestože se lidé na vesnice (kvůli rostoucím nájmům) stěhují (2).
Knihovny, kina, nebo komunitní centra mizí. A s nimi i šance propojit se. Dřív tu byl obchod i hospoda, oboje je už ale zavřeno. Nic tu není, v obci se nic neděje, vypráví rodák z vesnice Příčina na Rakovnicku, ale příběh je všude stejný.
Ve městech kanceláře a obchody vystrkali obyvatele do okrajových čtvrtí. A nebo do ještě horších satelitů (10). Výsledkem je rozklad komunity, která se nedotkne jen těch, co mají na to zařídit se jinak.
Po pivot to video je tady značkový veřejný prostor
Third Spaces jsou základním stavebním kamenem funkční komunity. Ale jen část z nich utáhnou veřejné zdroje a urbanistická řešení. Tak, jak je v mém newsletteru zvykem, nám na pomoc přišly značky. A s tím pomohly i samy sobě. S retencí, akvizící a čímkoliv dalším, co zajímá jejich CxO.
Značkám totiž po letech dochází, že loajalita nevzniká tím, že uděláme pivot to video, ale dáme lidem řešení jejich pains, a tím pádem prostor se doopravdy setkat.
A využívají k tomu tři strategie.
1) Branded Third Spaces
Místo toho, aby kostel, hospoda a Spořitelna fungovaly odděleně, spojily je značky v jediný prostor. Byl by to pokus concept store, kdyby to byl store, ale ve většině případů není.
Basketballové hřiště v Pigalle v Paříži je ikonickým příspěvkem Nike k charakteru města (5). House of Vans byl volně přístupný skatepark, klub a cokoliv dalšího bylo třeba. Ve Francii postavil Decathlon obří sportovní centrum, kde můžete zdarma vyzkoušet sporty od petanque až po boulder. Lego postavilo dětská hřiště v různých městech po světě. Coca-Cola už dříve přišla s Ekocenters, kde si můžete načepovat čerstvou vodu, nebo dobít telefon. Tiffany otevřel vyhlídku na newyorkské High Line.
Dodneška jsou jedny z nejlepších míst na bydlení čtvrtě, co vybudovaly značky. Zlínské Baťovy domky, nebo Spořilov, který vybudovala kdysi dávno Česká Spořitelna. Dnes podobné projekty připravuje Amazon, Meta (v Americe) a nebo IKEA (ve Švédsku).
2) Third Spaces policy
Nemusí to být jen nový prostor, ale i změna přístupu.
V Americe je to McDonald’s. Snad v každém městě najdete nějaký, který funguje jako komunitní centrum a simuluje důchoďák, šachový klub a další části chybějícího sociálního systému pro chudší obyvatele.
Pro pražské chudé GenZ kluky to dlouho byla Alza v Holešovicích a jejich Gaming corner.
Po celém světě jsou to Starbucks, kteří nechávají freelancery celý den ťukat do Macbooku u studeného kafe. Starbucks nevyhazuje zákazníky po půl hodině jako součást firemní strategie - už roky mají Third Spaces policy. A proto se z nich stávají Third Spaces. Ne náhodou, ale cíleně.
V Oslu je to pro všechny nová knihovna v centru města, která nabízí Playstation, hudební zkušebnu, nebo studovnu bez nutnosti se jakkoliv prokázat, platit nebo registrovat.
Značky také často dedikují část prostoru právě na Third Space - místo, kde se to tolik nemusí hýbat a nezpomaluje tak běžný provoz. A současně dává prostor pro setkávání. Vzorem mohou být třeba Farmářské trhy - se zónou pro koncert a chlebíček.
3) Komunitní kluby
Po dobách, kdy jsme argument pro fyzické obchody v marketingových strategiích prezentovali jako Brand experience, přišla fráze Komunitní hub, který retail mimo nákupní špičku přemění v místo pro setkávání.
V Berlíně jsme vrazili do party, co v půl deváté ráno přijížděla do obchodu Rapha na kolech. Ty si odložili na připravené stojany a šli si dát k pokladně kafe a dort. Stejně jako každou středu. Na takovou vyjížďku vás Rapha vezme v každém městě, kde má obchod. A když už tam jste, prodá vám dresy z kolekce, kterou si mohou koupit jen členové téhle party.
Running club má adidas, na jógu můžete pravidelně do Lululemon. Mimochodem: nemusíte jen zakládat komunitu vlastní: třeba od Goodlok na Jungmaňáku pravidelně vybíhá Love them running club, od SKOG v Brně zase No miles no smiles. Cyklistické Žiletky v Brně a Bratislavě zase jezdí v Isadore.
Narozdíl od pop-upů fungují dlouhodobě a proto kolem nich vzniká komunita.
Friendship Factories
Kde je engagement, jsou i peníze, je přísloví, které se táhne startupovým světem odjakživa, tak se nové vlně komunitních startupů přezdívá friendship factories. Jejich cílem je najít vám kamarády.
“People are willing to pay for things they need, and they need intimacy and connection now more than ever. It seems capitalism slowly works its way up Maslow’s hierarchy of needs, and we’ve hit the Love & Belonging rung of the ladder,” píše bývalý Head of Design Hinge.
Tohle jsou čtyři přístupy, jak friendship factories vznikají. Ať pro radost, nebo s cílem za tři roky exitovat.
Společný prostor. Největším agrumentem pro WeWork & co. se stává ne útěk před dětmi, ale chit chat v kuchyňce. Zakladatel startupu Groundfloor to říká jasně: If you don’t go to the office every day, the world isn’t giving you many opportunities. Pro mnoho lidí, kteří žijí sami a pracují remote, je jen málo příležitostí, kde si mohou nezávazně pokecat a najít přátele.
Zmíněný Groundfloor Club otevřel v San Franciscu v budově bývalé školky Jamie Snedden, kterému v novém městě chyběli přátelé. A hned vzápětí dostal na prostor, kde je knihovna, cowork, posilovna a lounge, investici třeba od Airbnb. The Commons jsou home outside of home pro ty, co po ránu čtou při mikrodosingu horoskopy.
Jsou to prostory jejichž cílem není produktivita, ale sdílení, hanging out. Místa, kterými jako newyorkskou High Line neproběhnete, ale donutí vás pobejt jako Central Park, nebo Stromovka. A ty potom produkují další záminky pro setkávání (8): Na Letné je každý den ráno sraz psů, co pořádají tři lokální trenéři. Od doby, co venčím Šnyta, mě na něj pozval úplně každý místní pejskař pod šedesát s dovětkem, že Jsou tam všichni normální.Společná aktivita. (Hlavně) sportovních komunit se mi v DMs sešly desítky: Prague Mountain Sisters, Adventní běhání, Holky na kole v Praze, Berlin Braves, 4 am Mindset, UVU Club nebo Železná koule. A není náhoda, že většina má aspoň merch.
Jen ne každá sportovní parta to do výběru Third Spaces dotáhne: I protože Oldenburg říká, že Third Spaces jsou hlavně o konverzaci, ne o výkonu. Jsou místem, kde je vítaný každý. Jako to má v popisku Love them running club: easy 5km for everyone * no registration * no fees. just run with our community.
Nepřekvapivě to tak amerického Forbes 30 pod 30 dotáhla holka, co pořádá pravidelné procházky pro holky. Bez agendy, KPIs a dress code. Chodí na ně v různých městech už tisíce lidí.Společní přátelé. Pomáhám teď v Keni startupu, který tvoří komunitu pro mladé ženy na začátku kariéry. Po mnoha iteracích (Mentoring? Shadowing? Coaching? …?) jsme došli k tomu, že ideálním formátem budou společné komunitní večeře, kam každá zúčastněná něco přinese a hlavně někoho přivede. Říkáme jim pracovně Boardroom to Couch a tohle friends invite friends only neformální setkávání je zatím odpovědí na všechny pains, co jsme ve výzkumech namapovali.
Podobný příběh už vypráví další platformy: Timeleft vás pozve na večeři s dalšími pěti lidmi, co neznáte. Dinner With Friends umí to samé, ale ve větším a s tématem. Breeze a Soon jsou offline dating apps: pomohou vám přeskočit online chit chat a rovnou se vydat na rande. Vlastní dating app pro zaměstnance má i TikTok.
Někdy může být matchmaker virtuální. U mě na školeních má největší ohlas LunchClub - aplikace, kde vám AI najde kamaráda podle zájmů, lokace a času v kalendáři a pak vám pošle do kalendáře pozvánku na společný ZOOM.Společná zóna. 75 % Londýňanů nezná jména aspoň tří sousedů. A iniciativy jako Zažít město jinak, Letenská parta, komunitní zahrady, slovenské Zrejme nebo aplikace jako Nextdoor to chtějí změnit. Propojit ty, co spolu sdílejí ulici. Dát jim šanci se setkat.
Ahoj! místo vykání. A další důvody, proč playbook profesních komunit nefunguje
Na Third Spaces je zásadní, že nesouvisí s prací, ani s domovem. Jsou novým prostorem i komunitou. S o hodně jinými pravidly, než které jsme doteď šprtali pro profesní komunity.
Jsou primárně offline. Přestože má Love them running club svůj Instagram, klíčem je vždycky setkávání face to face.
Jsou hyperlokální. Přestože Rapha Cycling Clubs najdete po celém světě, komunitu tvoří jen berlínská chapter a jejich středeční vyjížďky.
Jsou přístupné. Perfektní Third Spaces jsou otevřené všem vrstvám a nabízí jim bezpečný prostor. Facilitating structured interaction and creating a sense of safety for guests to be authentic with each other, are some of the most powerful ways to make social connections happen, vysvětluje Dr. Marissa King, profesorka na Wharton School of the University of Pennsylvania a autorka knihy Social Chemistry: Decoding the Elements of Human Connection.
Přidat se může kdokoliv. I proto mají Third Spaces talent svést vedle sebe lidi, kteří by se jinak nepotkali. Jsou doslovný melting pot nečekaných propojení - opak našeho personalizovaného online feedu. Ale současně fungují jako garance společných zájmů: Když vidím jinou holku, co má taky samolepku #RCC na počítači, jdu za ní, protože vím, že bude v pohodě, říkala mi Klára kdysi.
Všechny tyhle party mají společnou absenci vizitek, KPIs a formálních oslovení. Chybí jim facebooková skupina, Discord a linkedinové egotripy. A fungují právě proto. Kdo přijde, ten jede, běží, vaří. To je jediné na čem záleží. Third places are the vital “anchors” in community life providing for broader, more creative interaction, which is informal but intentional. Oproti byznysovému networkingu je to způsob, jak být sám sebou a právě díky tomu si najít dlouholetá propojení.
Vítají zapojení. Po smrti mámy se můj táta stal snad nejaktivnějším členem pingpongového družstva na Jižním Městě. Dělá sparring partnera puberťákům, trénuje prcky, porotcuje ligu, vozí jim pivo. To všechno během pár dní. Přestože má Third Space svoje štamgasty, kteří drží dokupy charakter komunity, dokáží vcucávat energii nově příchozích.
Neustále se mění. Jsou flexibilní v reakcích na město, místo i komunitu. For anyone working to create a great “third place” in their neighborhood, it is critical to remember that there will never be a time when the work is done. Real-world communities are incredibly dynamic, ever-changing things. A public space cannot be finished any more than the city in which it resides can be.
A přestože mám bodů sedm, tak se dají shrnout do pěti pé budoucího komunitního rozvoje Participace. Policy. Propojení. Prostor. A Prost!
2023+
Third Spaces jsou ta nejlepší investice. Z mnoha důvodů.
V roce 2050 bude 68 % světové populace bydlet ve městech. A to epidemii samoty ještě akceleruje. Third Spaces budou pro rostoucí skupiny remote workers, expatů, důchodců nebo rodičů jednou ze šancí, jak zapustit kořeny či navázat vztahy.
Kvůli tomu, že se stěhujeme do měst (a chybí nová výstavba), tak se zvyšuje nedostupnost vlastního bydlení. Budeme bydlet v menších bytech, se spolubydlícími, dále od centra dění. Proto budeme do Third Spaces častěji utíkat.
V mnoha metropolích chybí dostatek veřejného i neveřejného prostoru, který naplňuje podmínky Third Spaces. A ty nejchudší komunity trpí úplnou absencí Third Spaces. Hřiště či parky jsou za zavřenými branami, určené jen pro vybrané residenty (6). Koupaliště nahradily akvaparky a nebo kancelářské budovy. Jednotlivé čtvrtě (a související 15minutová města) jsou rozdělené podle příjmových kategorií. Což vytváří příležitost pro iniciativy na pomezí veřejných a soukromých peněz, které Third Spaces podpoří. Jako chicagský Neighborhood Opportunity Fund (12).
Third Spaces mimo centra se dostanou do středu zájmu a akcelerátorem dění v okolí. Uvidíme je vyrůstat obvzlášť úspěsně v satelitech, kde často zoufale chybí (10). What suburbia cries for are the means for people to gather easily, inexpensively, regularly, and pleasurably -- a 'place on the corner,' real life alternatives to television, easy escapes from the cabin fever of marriage and family life that do not necessitate getting into an automobile. Argument aktivní komunitou se stane důvodem, proč se odstěhovat do konkrétního místa.
Studie MIT ukazuje, že the “third place” constitutes more than a third of the total remote working hours. A není divu: Třetinu bdělého dne trávíme sami. A s věkem se to číslo zvyšuje: 50 % dne trávíte osamocení, pokud jste v důchodovém věku. Proto budeme hledat místa, kde jsou lidé aspoň white noise.
Počet lidí, kteří berou antidepresiva láme všechny rekordy. A Third Spaces mohou být jeden ze způsobů, jak se dostat do lepší pohody. Myslím, že po době, kdy byl univerzální odpovědí na úzkosti Have you tried yoga?, přijde doba, kdy se budeme ptát Have you tried joining community club? (9)
Je jednoduché říct, že se posouváme do Ready Player One světa (a já bývám první, kdo to v predikcích tvrdí), ale jak říká zakladatel CreateStreets place will always matter. A nejen samotný prostor bytu.
Mluvila jsem včera s Marií z Polska a říkala mi: Odstěhovala jsem se z nejkrásnějšího bytu v Poznani, protože všude v okolí chcípl pes. Teď sice bydlím ve Varšavě v menším a dražším bytě, ale vyjdu ven a všude jsou galerie, kavárny, zajímaví lidé a nové příležitosti.
Maria není jediná. A tak prestiž Third Spaces poroste. Stanou se odznakem místa, kde chcete žít a argumentem pro konkrétní čtvrť, či značku. A příležitostí pro municipality, jak přilákat a udržet obyvatele (nebo zákazníky).
—
Adam Neumann do IPO filling WeWork přišel s frází Community Adjusted EBITDA. Do dneška je za to terčem posměchu. Ale při psaní dnešního newsletteru se k tomu pořád vracím.
Investice do komunit a míst, které komunity akcelerují, je podle HHS totiž vyčíslitelná.
People with strong perceptions of community belongingness are 2.6 times more likely to report good or excellent health than people with a low sense of belongingness.
Lidé, kteří jsou osamělí mají o 29 % vyšší pravděpodobnost předčasné smrti, o 32 % vyšší riziko infarktu a vyšší pravděpodobnost, že dostanou cukrovku.
Starší lidé, mají o 50 % větší šanci, že se jim rozvine demence.
Děti a dospívajíci, kteří mají dobré vztahy mají lepší výsledky ve škole. A nezaměstnaní, co se stanou součástí komunity, se častěji vrací do práce.
Řeším teď hodně s policy makers i soukromými subjekty, jak využít trendy, aby lidé byli zdravější. Jak dostat děti od obrazovek. Jak propojit generace. Jak si najít kluka. A ta odpověď je jasná. Jen se stačí podívat ven z okna. Third Spaces jsou jedním z nejlepších nástrojů, co máme.
Tak na viděnou na psí loučce a u š/Šnyta.
—
Co k tématu číst, poslouchat a stáhnout:
O veřejném prostoru v Česku mluví CAMP / IPR a můj #girlcrush Rozálie Kašparová. A na Slovensku podcast Fér Plán. My jsme o proměně měst natočily kdysi Trendspotting.
O Third Spaces píše více Brookings Institute, WBUR nebo The Atlantic. Mimochodem, IPR vydal studii, které se dotýká komunitního života v Praze a je plná zajímavých insightů: Necelá třetina Pražanů se cítí být součástí místní komunity.
Iniciativy jako CreateStreets, PPS, Socionauti nebo finalista Social Impact Awards Meesto, jsou klíčem toho, jak mohou města (a značky) smysluplně podporovat to na čem záleží, pokud zapomenou na svoje ego a začnou se ptát těch, co tam budou žít.
Poslední roky se mluví o termínu Fourth Spaces. Zní trochu jako vision statement WeWork: místa, kde máte komunitu, bydlíte a pracujete zároveň. Tady je detailní akademický rozbor.
American Psychology Association vydala seznam studií, které vysvětlují vliv přátelství na naše zdraví. A do kontextu to dávají i NY Times. Moje kamarádky z Google for Startups Maria a Irina na to téma připravují velký podcast v angličtině.
VCs vydávají investment memos na téma Third Spaces už roky. Jako NorthZone (investoři do Klarna, Spotify, nebo Kahoot), nebo Red Giraffe. Fascinovaný je i The Information, nebo filantropové.
Příběh Dinner With Friends - Mimochodem, dělá v Česku někdo něco takového?
K offline komunitám přirozeně vzniká i ekosystém aplikací (Huh!), které mají offline community building podporovat. Třeba Partiful je Eventbrite pro GenZ. Nebo aspoň pro ty, co se neberou tak vážně. Každá akce má k sobě připojený feed, účastníci si volí avatary a sdílí fotky. Zní to povědomě? Sami sobě říkají Facebook events for hot people. A přestože vyhlásili, že nemají v plánu vydělávat, v Series A získali 20 milionů dolarů.
Jednou z nejčastějších odměn na HeroHero je přístup na offline setkávání. Vojta, zakladatel platformy, mi nedávno vyprávěl, že radí Creators, že právě tudy vede cesta. A když se koukám na Teri Hodanovou a Auru, Lucii Minářovou a Jedu na výkon, ale i větší mediální platformy jako Lazy Women tak vím, že má pravdu.
Můj starší článek o samotě. A vizualizace Loneliness Epidemic od Pudding.
Vynechat umělkyni Kateřinu Šedou v textu o tom, jak se mění naše města, by byla škoda.
Poznámky pod čarou
(1) Stejný příběh píše i samotný AppStore. Za jediný kvartál klesl počet nových aplikací o čtvrtinu.
(2) V letech 2013 až 2018 se v nejmenších obcích, které mají do 199 obyvatel, počet obyvatel zvedl o 1,4 procenta.
(3) “A 2006 study compared breast cancer patients who had ten close friends to those who had zero,” Barker writes. “Being in the first group quadrupled the women’s chance of survival— but, more surprisingly, a husband had zero impact.
(4) Our data reveal that 62% of high-earning individuals work more than 50 hours a week, 35% work more than 60 hours a week, and 10% work more than 80 hours a week. Add in a typical one-hour commute, and a 60-hour workweek translates into leaving the house at 7 am and getting home at 9 pm five days a week.
(5) V Česku hřiště na streetball otevřel Tomáš Satoranský.
(6) Čeho se Oldenburg do budoucnosti nejvíce bojí, je privatizace Third Spaces. Že zůstanou jen v rukou soukromých subjektů a vytratí se inkluzivní prvek. A tím přestanou být Third Space a stanou se jen další lekcí SoulCycle za $50.
(7) Vzhledem k tomu, že studie je dělaná na Britech, tuším, že v Česku (střední a východní Evropě) by to bylo ještě vyšší číslo.
(8) Byla to pandemie, která je obrovsky nasvítila. V roce 2020 do parků v Praze vůbec nechodilo pouze 2,8 % respondentů, ukazuje IPR studie.
(9) Psycholožka Marisa Franco:
If you feel like your identity has sort of shrunk, or you’re not feeling quite like yourself, that might indicate you need different types of friends. Different people bring out different parts of us. So when you have a larger friend group, you’re able to experience this side of yourself that loves golf, and this side of yourself that loves cars, and this side of yourself that loves flowers.
(10) Studie opakovaně ukazují, že místa, která vzniknou bez myšlenky na komunitní prostor - jako satelitní městečka za Prahou - jsou Petriho miskou pro vznik depresí a úzkostí. Jako ostatně každé místo, co vám vezme naději na sociální kontakt.
Life without community has produced, for many, a life style consisting mainly of a home-to-work-and-back-again shuttle. Social well-being and psychological health depend upon community. It is no coincidence that the 'helping professions' became a major industry in the United States as suburban planning helped destroy local public life and the community support it once lent. - Ray Oldenburg
(11) Každá kultura (a každý niche) má už odnepaměti svoje Third Spaces.
V Itálii nahrazují důchoďáky bary, kde postávají dědci nad sázkami na koně a Cinzanem. Ve Francii je v každé vesnici petanque hřiště a na Moravě kostel, které jsou záminkou po setkávání.
Češi vypijí nejvíc piv na osobu, protože v Česku jsou to hospody. (Není náhoda, že slovo Pub, je zkratkou pro Public space.) Jít na jedno, neznamená vypít půl litru Plzně, ale kývnout na další štamgasty, obsluhu a zamručet u zápasu Baníku.
Několik let zpátky jsem letěla do Keni s dlouhým layover v Saudské Arábii. V letadle po cestě jsem se seznámila s klukem, který mě pozval, ať s ním strávím večer v mešitě, která Džubě na letišti byla. Dostaneš tam čaj, můžeš si odpočinout, seznámím tě, vyprávěl mi o něčem, co znělo jako lounge pro lidi z business class. Akorát zdarma. Bylo to perfektní Third Space - místo, které vás přivítá a vtáhne bez ohledu na to odkud kam máte namířeno.
(12) In Chicago there's something called the Neighborhood Opportunity Fund that takes funds from fees that are paid by developers in downtown. So these big developments, they have to pay all sorts of fees that goes into a fund, and then it is used to provide grants for business owners who have brick and mortar storefronts in disinvested neighborhoods, and disinvested commercial corridors.
And these are grants that have to be used to improve the storefront, to improve the physical space that is on the sidewalk, on the storefront, et cetera, to improve these commercial corridors, to make them more inviting, so that more people visit them and it's not only improving the public space, but also the business opportunities for the business itself.
Text vyšel jako součást osobního newsletteru, kde je v rozšířené verzi.
Pigalle basketballové hřiště v Paříži, které vzniklo kolaborací s Nike