Až bude duha, tak to bude jiný

Ve světě, který si stanovuje cíle na všechno, je snadné sklouznout do přemýšlení v Až. Až budu mít děti. Až budu mít nový boty. Až mi bude čtyřicet. Stoupala jsem po kariérním žebříčku v iluzi, že Až budu CEO (nebo cokoliv jinýho), tak to bude jiný. Najednou se rozsvítí, přiletí jednorožec a já najednou dosáhnu naplnění. Něco jako inbox zero.

Když jsme si měly za úkol nakreslit náš network, nevešel se mi na papír. Došlo mi, že v honbě za rozhřešením, návodem na štěstí se seznamuji s lidmi s chorobnou posedlostí sběratele známek. Hledám u nich best practice, gains, case studies a hlavně happy end. Zamilovávám se s talentem holky, co věří v Horsta Fuchse, do těch, co je mají. Jako kdokoliv, kdo si kdy koupil Forbes.

Seděly jsme v zasedačce České Spořitelny a mě to najednou došlo, když jsem poslouchala holky kolem. Ani ve čtyřiceti to nebudeš mít srovnaný. Ani se třemi dětmi to nebude happy end. Ani titul, hypotéka a vizitka na tvrdém papíře dohromady nesloží instantní polévku, co z nás udělá šťastný holky.

Protože štěstí není nic, co se ti stane, ale to, co se ti děje. Joy does not come and go, your awareness of it does. You will be as at peace with your life as you continually call your attention to be, psali na Though Catalog. Štěstí je v okamžiku, ve kterém se rozhodeš, že bude. Není ve Forbesu, na Linkedinu, ale v Tobě. Inbox zero na dosah ruky, tadáá!   

 

Nevzdávám se hledání kaváren, co mají 9,5 na Foursquare, jen mi dochází, že občas jediný, co doopravdy potřebuješ je kofein a ne čerstvě namletá zrna z Guatemaly na Vitra židličce. Hledám příčinu a nepřeskakuji rovnou k řešení. K to-do listu, bez kterýho prý nebudu dost dobrá. Protože projektový plán je přesně to, co nás limituje ve změně pohledu na přítomnost. Závorky, které ti nedovolí dohlédnout za jejich oblá bříška. 

Díky klukům se učím svět vnímat skrz Jobs to be Done. Nepotřebuješ vrtačku, ale obrázek zavěšený na zdi. Nepotřebuji nový boty, potřebuji se cítit krásná. A když tohle rozklíčuješ, můžeš rychle zjistit, že o hodně lepší než nový boty je pro tenhle účel dostat pusu od svýho kluka.

 

Pokud je systém zdravý, tak je udržitelný, říkala Linda a mě došlo, že pokud budu upřímná vůči sobě a svým touhám, tak nebudu potřebovat berličky v podobě seznamů, co začínají . Jen berličky v podobě lidí, se kterými budu tato přání sdílet. Protože v otevřenosti je síla. 

A tak znovu koukám na svůj network, ale ne jako zdroj univerzální odpovědi na smysl života, ale moře propojení, která společně tvoří duhu skvělých světů. Tady a teď. I kdykoliv jindy.  

P.S.: Přidejte si mě na TwitteruLinkedinuFacebooku nebo Instargramu. Nebo do #HolkyzMarketingu. Ať jsme v tom networku spolu.