Kde vzniká (a ztrácí se) sebeláska?

Holčičí časopisy jsou plné sloupků o sebelásce. Teri Blitzen má kolekci Selflove. A L'oreal mrká claimy o vlastní hodnotě, kdykoliv si jdu pro zubní pastu. Reebok obsadil Gigi Hadid do kampaně #PerfectNever. Všichni mluví tom, jak máš mít ráda sebe, i když jsi jakákoliv. Čteme dojemné příběhy holek, co našly odvahu vyjít ven bez make-upu, se šedinami a s kilem, patnácti navíc. Sebeláska je teď trending. I u mě na Instagramu.

 

Lekce pro plavce mimo bubliny

Poslední dny trávím nehybná v posteli a dochází mi zase, jak moc považuji za samozřejmé, že jindy můžu. Čas se teď pro mě na chvíli zastavil, tak sleduji pohyby vlastního těla, čtu analýzy voličů Trumpa a pouštím se do hlubin internetu.  

A někde mezi pohotovostí a rehabilitací mi zase znovu došlo, že pupínky, šediny a špek jsou ještě ta lepší verze světa. My z kopce na Letný nemáme příležitost, ani kapacitu dohlédnout za ně. I protože jsme možná moc slepí a hluší. 

Jela jsem Liftagem z pohotovosti a pan řidič mi vyprávěl o tom, jak spadl až k osobnímu bankrotu. Výsledkem bylo, že měl jen jedny jediné boty z tržnice a kvůli nim těžké plísně na nohou. Nemohl jsem ani chodit. A pak jsme si jednou našetřil a koupil si boty za osm set v outletu a najednou všechno bylo pryč. Koukla jsem se na svoje Y-3 a slíbila si, že už nikdy neřeknu, že nemám, co na sebe.  A že se budu ptát častěji na kontext a jeho dopady. 

 

Stejně jako máš kapacitu řešit počet srdíček na Instagramu, až ve chvíli, kdy máš kde složit hlavu, i sebeláska potřebuje pevné základy. Piškot, na který potom skládáš dort vlastní hodnoty. A jen protože piškot pod tím vším marcipánem a šlehačkou není vidět, neznamená, že bez něho by dort vůbec chutnal.

Aby ses mohl mít rád, musíš mít nejdřív zajištěné základní životní funkce. Aby to všechno mohlo fungovat, aby jsi mohl dort zdobit, musíš mít vůbec z čeho ten piškot upéct. A tak sestavuju svůj osobní checklist ingrediencí, bez kterých o svojí vlastní hodnotě ani nedokážu přemýšlet. Jakkoliv doufám, že to bude jednou jinak. 

 

Hojnost

Hojnost je pocit, že máš dost. Good enough + 1. Čehokoliv, co potřebuješ. Jenže když máš na účtě poslední stovku a týden do výplaty, nevedeš s nikým diskuse o sebelásce. Když jdeš na maturitní ples v botech po sestřenici a jediný, co dětem můžeš nabídnout k večeři je suchý rohlík, nezbývá ti síla milovat ještě sama sebe. Na to ti moc kručí v briše. Protože Máslo(w).

Když si vybíráš mezi zlem a ničím, tak je těžký pochopit svojí hodnotu a vyzařovat jí. Říká se, že naší generaci zabíjí nepřebernost voleb. Ale stejně efektivně tě zabije, když žádnou volbu nemáš. Když tvojí trasu vybral někdo jiný a ty jen přežíváš s následky. Jako pan řidič.   

 

Love

Vztahy, vztyky, (s)cuky a zvyky, co definují selfworth. Kolik minut, hodin, dní a měsíců uběhlo od posledního objetí, hlubokého rozhovoru, mrknutí na Tinderu a making love? Protože tohle číslo, datum a vertikála je v přímé úměře, nakolik si dovolíš se zamilovat sám do sebe.


Jen máš po cestě pocit, že jsi selhal. Čteš všude, že se neoblékáme kvůli lidem tam venku, ale kvůli sobě. Že odvozovat vlastní hodnotu od těch druhých je mýlka, kterou už jsme dávno lety na Mars překonali. Jen pak necháš vztahy, vztyky, (s)cuky a zvyky, aby se ti zeširoka vysmáli. Well done, girl.  

 

Zdraví

Je jednoduchý mluvit o selflove, když ten den nejdeš po šestý zvracet. Když neležíš na JIPce. Když nedocházíš na psychiatrii. Když si dokážeš uvařit čaj, ale ne odnést hrnek. 

 

Je jednoduchý mluvit o tom, jak se máš rád, když můžeš. Když můžeš zaplavit sítě fotkami z běhu, jógy a světa tam venku. Protože je to pro tebe tak jednoduchý, že už ani nevnímáš, že by někdy nemuselo být. Přesně do chvíle než se to stane.

 

Love trumps hate

Třetina Američanů jsou bílí muži. Ale jsou oběťmi ⅔ sebevražd. Za poslední pár let se jejich šance, že se dožijí padesátky výrazně snížila. Nevidí už světlo na konci tunelu. Trump supporters voted for the con-man, the labyrinth with no centre, because the labyrinth with no centre is how they feel, vysvětloval Dale Beran v knížce Trumpocracy.

Trumpovo vítězství bylo překvapením, protože nikdo nepočítal s tím, že podobní lidé volí. Že existují. Tak se ani nenamáhal je oslovit. Proč když ani nejsou na Twitteru a v NY Times. 

Když se Trumpa zahraniční investoři zeptali na to, kdo to je white trash, odpověděl: They're people like me, only poor. Najednou lidé, kteří byli do té neviditelní, získali svého zastánce. Začali být slyšet. A to byl jen začátek příběhu o tom, jak nenávist vůči menšinám vzrostla v Americe skoro o 20 %

 

Love, hate & other filters

Přála bych si, aby redaktorky holčičích časopisů, L'oreal i fashion industry, dali hlas i lidem, kteří se možná zdají být neviditelní. Kteří nikdy nebudou mít na Geox, natož na Pradu. Kteří stráví život s vývodem. Kteří jsou v hospici. Kteří doteď neměli hlas. Neviděli v reklamách, článcích někoho jako jsou oni. Jen někoho, kým nikdy nebudou/nebyli. 

Nebude to tak přímočaré a nebudou k tomu tak hezké fotky, ale bude v tom ta diverzita, po které tak hlasitě prahneme. Autenticita prožitku daleko za slzavými Instagram Stories modelek. A možná naděje na to, že začneme naslouchat dříve, než se svět vydá směrem, kterým nechceme.

Protože kromě selflove podle trendsettingových agentur uslyšíme hodně o nenávisti k minoritám. A moje lekce z minulých dnů (a let) je, že stačí jedno špatný došlápnutí, aby ses octl na druhý straně barikády.

 

PS: Být sám s (t)ebou

Je jednoduchý vydat se na další sebemrskačskou cestu o tom, že ani sebelásky nemáš dost. Že tohle je další disciplína, ve který failuješ. Je jednoduchý to vzdát, když máš pocit, že jsi moc hluboko a daleko od toho, kde bys měl být.

Jenže ty máš být na prvním místě sám sebou. A to občas znamená průjem, pupínky, zlomenou nohu, málo bot a temný myšlenky. Misery is not a bug, but a life's feature, píše Mark Manson. A já jako Buddha docházím k poznání, že nepotřebuju sebelásku, když mám sebe. I se všemi faily, které se s tím pojí teď i kdykoliv jindy. Protože to je o dost důležitější.