Neviditelní

(Sebe)láska, ale jen pro někoho

Už jdeme, táhne mě H. od stojanu s časopisy ve francouzském supermarketu. Zasekla jsem se tu s hlavou ponořenou do Vogue, Le Monde a další krásy na křídovém papíře. Mluví o tom, co potřebuju za kabelku, co mám jíst a jak mám žít. Hltám tenhle nákupní seznam na perfektní život, abych po cestě k pokladně vrazila do reklamy na inflaci. Doslova. Velký plakát oznamoval, že mouku a olej teď koupíte v Carrefour za 1 EUR, aby vás podpořili v aktuální ekonomické situaci.  

A zase mě to vrátilo k propasti, která se nám tady rozšiřuje. 

Psala jsem o tom nedávno: 

Letošní MET Gala se neslo v tónu Gilded Glamour a kritika nešetřila dietu Kim K, neschopnost celebrit dodržet dress code, ale hlavně opulenci, která se za nic neschovávala. Šaty za tisíce dolarů, lístek za další tisíce a hlavně Mariánský příkop mezi MET Gala a světem tam venku. 

Móda vždy odráží dění ve společnosti a ironicky byla tahle absence reflexe na večírku Vogue nejlepší ilustrací toho, jak velká propast se nám otevřela mezi Opulencí pro pár vybraných a Realitou všech ostatních. 

Všechny časopisy, co jsem ten den držela v ruce, mluvily o sebelásce. (Tak je to v letních číslech plných plavek vždycky.) Mluvily tom, jak máš mít ráda sebe, ať jsi jakákoliv. Je to jenom tvoje rozhodnutí, mrkali na mě u reklamy na krém proti vráskám. 

Jen jim nedošlo, že všichni nejsou jenom lidi, co řeší kabelky na ose Bershka - Hermés. Že zapomínají na ty, co v Carrefouru hledají mouku za euro. 
Jen jim nedošlo, že návody na život fungují pro každého. Ale jen pokud na ně má. Peníze. Sílu. Kapacitu. 
Jen jim nedošlo, že sebeláska je moje rozhodnutí, až do momentu, kdy není. 

Stejně jako máš kapacitu řešit počet srdíček na Instagramu až ve chvíli, kdy máš kde složit hlavu, i sebeláska potřebuje pevné základy. Piškot, na který potom skládáš dort vlastní hodnoty. A jen protože piškot pod tím vším marcipánem a šlehačkou není vidět, neznamená, že bez něho by dort vůbec chutnal.

Aby ses mohl mít rád, musíš mít nejdřív zajištěné základní životní funkce. Aby to všechno mohlo fungovat, abys mohl dort zdobit, musíš mít vůbec z čeho ten piškot upéct. A přibývá lidí, kteří si potřebné ingredience nikdy nesáhnou. 

Protože na to nebudou mít: 

Hojnost je pocit, že máš dost. Good enough + 1. Čehokoliv, co potřebuješ. Jenže když máš na účtě poslední stovku a týden do výplaty, nevedeš s nikým diskuse o sebelásce. Když jdeš na maturitní ples v botech po sestřenici a jediný, co dětem můžeš nabídnout k večeři je suchý rohlík, nezbývá ti síla milovat ještě sama sebe. Na to ti moc kručí v briše. Protože Máslo(w).

V Česku vzrostla příjmová chudoba během Covidu dvojnásobně a každá šestá domácnost je už teď pod hranicí částky, za kterou se dá přežít. Pokud se koukneme na důchodce, nebo samoživitele, číslo ještě roste. Už před pandemií bylo 10 % Čechů v exekuci. Třetina rodin si nemůže dovolit jet ani na tuzemskou dovolenou. A 41 % střední třídy už začíná mít problémy kvůli zdražujícím se energiím. A to nás zima teprve čeká. 

Dan Frommer v The New Consumer ukazuje průměrné nárůsty v rodinných rozpočtech: 


Ceny vyrostly nejrychleji na 40 let. Britský řetězec Superdrug zjistil, že 80 % jeho zákazníků už nyní přešlo na levnější verze značek, které mají v nabídce. Roste i cena ropy: $112 za barel překonala poprvé od roku 2008. Už v předminulém newsletteru jsem psala o pozici generace, co nemá našetřeno na horší časy a nespadne tak do měkkého. When boomers were around the same age as millennials today, they held roughly 22 % of the nation’s wealth compared to Millennials’ 7%. 

Co to třeba bude mít za následky?

  • Chudší lidé častěji trpí nadváhou a zdravotními obtížemi. A mají vyšší úmrtnost (2). Report EU (i další) ukazují jasnou korelaci mezi dopady Covidu a sociálním statusem. Poor people, people living in deprived areas and ethnic minorities have also been disproportionately affected. 

  • Chudí lidé, kteří volí mezi tím jít do práce nebo k volbám, půjdou raději do práce. Demokracie je pro ty, kteří si mohou dovolit o ní přemýšlet, vyprávěl mi jeden sociolog nedávno. 


Protože jim nebude dobře: 

Listuju časopisy a pokaždé na mě mrkám empowering článek o tom, že selflove lze mít i s nadváhou. Jenže pupínky, šediny a špek jsou ta lepší verze světa. Stejný počet lidí na světě má tělesné postižení jako má modré oči. Třetina obyvatel bojuje s nějakým duševním onemocněním. A podle Science Daily má nějaký zdravotní problém 95 % populace. 40 % Američanů trpí aktuálně nějakým chronickým onemocněním a čvrtina jich má hned několik. 

Je jednoduchý mluvit o selflove, když ten den nejdeš po šestý zvracet. Když neležíš na JIPce. Když nedocházíš na psychiatrii. Když si dokážeš uvařit čaj, ale ne odnést hrnek. Je jednoduchý mluvit o tom, jak se máš rád, když můžeš. Když můžeš zaplavit sítě fotkami z běhu, jógy a světa tam venku.

A přitom mnoho z nich za svojí nemoc nemůže. Příkladem může být (nejen moje) astma: Between 168 000 and 346 000 premature deaths across EU countries can be attributed to air pollution. The mortality of air pollution is particularly high in Central and Eastern Europe because of greater use of fossil fuels.

Co to třeba bude mít za následky? 


Protože budou sami: 

Vztahy, vztyky, (s)cuky a zvyky, co definují sebehodnotu. Kolik minut, hodin, dní a měsíců uběhlo od posledního objetí, hlubokého rozhovoru, piva s kamarády, mrknutí na Tinderu a making love? Protože tohle číslo, datum a vertikála bývá v přímé úměře, nakolik si dovolíš se zamilovat sám do sebe. 

Čteš všude, že se neoblékáme kvůli lidem tam venku, ale kvůli sobě. Že odvozovat vlastní hodnotu od těch druhých je mýlka, kterou už jsme dávno lety na Mars překonali. Jasně, ale samota zabíjí více lidí než kouření. 1/3 Američanů žije sama, půl milionu důchodců v Británii pět dní z týdne na nikoho nepromluví (4). A 60 % obyvatel se cítilo osamoceně už před pandemií. Každý třetí (a každý čtvrtý zadaný) člověk žije v nedobrovolném celibátu (1). 

Co to třeba bude mít za následky?

  • Nejen americká tajná služba varuje před rostoucí radikalizací incelů. Mužů, které nedobrovolný celibát dovedl k nenávisti vůči všem (ženám). A střelba v Torontu je jedním z mnoha incidentů. Andrew Tate a jeho mysoginní teorie byli do minulého týdne horkým zbožím na každé sociální síti, kde jsem. 


Protože se budou pokoušet přežít: 

Skoro sedm milionů Ukrajinců muselo podle UNHCR utéct před válkou. A není to jediná válka, které teď kolem nás zuří: Global Conflict Tracker ukazuje minimálně jednadvacet zuřících konfliktů. Zrovna teď. 

Skoro polovina lidí musí vyžít za méně než 130 Kč denně. 85 % světové populace žije v Developing Countries a 13 % žije v těch nejchudších zemích, kde mají těžký přístup k vodě, jídlu nebo vzdělání. 38 % globální populace žije v nedemokratických zemích. Nejvyšší % od roku 1997. Odhaduje se, že do roku 2050 bude muset více než miliarda lidí opustit zemi, kde žijí kvůli klimatickým změnám. Bangladéš, která patří mezi nejchudší země, ztratí do třiceti let 17 % země kvůli rostoucí hladině moří a 20 milionů lidí se bude muset odstěhovat. 

Říká se, že naší generaci zabíjí nepřebernost voleb. Ale stejně efektivně tě zabije, když žádnou volbu nemáš. Když tvojí trasu vybral někdo jiný a ty jen přežíváš s následky. A bez naděje na změnu. 

Co to třeba bude mít za následky?

  • The Economist varuje, že až 250 milionů lidí dnes kvůli válce na Ukrajině by mohl ohrozit hladomor. Třeba kvůli nedostatku brambor musel McDonald's v některých zemích stáhnout velké hranolky z menu a Burger King v Japonsku začal místo hranolek nabízet ramen nudle. ​

  • Pokud teploty stoupnout o 3,2*C do roku 2050, přijdeme až o 18 % světového HDP, varuje World Economic Forum. 


Přibývá lidí, kteří nejsou vidět. Lidí, o které se nikdo nezajímá. A roste jejich frustrace: It is a horrible thing to feel unwanted—invisible, inadequate, ineligible for the things that any person might hope for, píše Jia Tolentino v New Yorkeru.  

Když nemáte naději, stává se iracionalita racionální volbou. V dalších letech uvidíme více lidí, které zoufalství povede k extrémním činům. Nenávisti vůči těm, co to mají jinak. Strachu z neznámého. Inklinaci k rychlým řešením. (3) 

Trumpocracy / Babišky

Scrolluju Instagram a každý swipe popírá čísla o samotě, chudobě, nebo nalomeném zdraví. Sebeláska je teď sice #trending, ale vocamcaď pocamcaď. Kamioňák s plísní na nohou se do feedu nehodí nikomu.  

Pokaždé, když dostávám brief, tak se zaměřuje na cílovou skupinu mladých, dynamických, bohatých. Nikoho jiného nechceme, přiznávají značky. A tak nám tady zůstávají lidé, o které se nikdo nezajímá. Do té doby než změní všechno. Protože těch mladých, dynamických, bohatých je menšina. 

Třetina Američanů jsou bílí muži. Ale jsou oběťmi ⅔ sebevražd. Za poslední pár let se jejich šance, že se dožijí padesátky výrazně snížila. Nevidí už světlo na konci tunelu. Trump supporters voted for the con-man, the labyrinth with no centre, because the labyrinth with no centre is how they feel, vysvětloval Dale Beran v knížce Trumpocracy.

Trumpovo vítězství bylo překvapením, protože nikdo nepočítal s tím, že podobní lidé existují. Že volí. Tak se ani nenamáhal je oslovit. Proč když ani nejsou na Twitteru a v NY Times. Když se Trumpa zahraniční investoři zeptali na to, kdo to je white trash, odpověděl: They're people like me, only poor. Najednou lidé, kteří byli do té neviditelní, získali svého zastánce. Začali být slyšet. 

V mojí bublině teď vedeme dramatickou debatu o tom, jestli prezidentem bude spíše generál Petr Pavel nebo Danuše Nerudová. A já s hrůzou pozoruji Babiše v dodávce a znovu si čtu větu: Trump supporters voted for the con-man, the labyrinth with no centre, because the labyrinth with no centre is how they feel. 

Historie ukazuje, že kolikrát vyhrávají (a vydělávají) ti, co se nestydí zaměřit na ty, které ostatní ignorují. Kteří si všimli, že žijí mezi námi. 

Dataset bez těch, co se do něj nehodí

Pokaždé, když dostávám brief, tak se zaměřuje na cílovou skupinu mladých, dynamických, bohatých. Nikoho jiného nechceme, přiznávají značky. Ale možná také nikoho jiného nevidí.

Když posílám trendové reporty o nástupu metaverza nebo nebo voice-commerce, přijde mi desítka e-mailů, že jsem asi nebyla v poslední době mimo Letnou. Byla (a pořád si za tím, co píšu, stojím), ale současně vidím, kde přesně mají tyhle futuristické vize díry.  

Trendspotter Redditu Matt Klein analyzoval všechny trendy, které posledních pět let predikovaly trendspottingové agentury, a výsledkem je, že jsou psané jen pro někoho: What we have today are not cultural trends, but one culture’s trends. 

All of the trends over the past five years reflect a first-world “developed market” outlook. The trends reflect a rich, saturated culture of abundant choice and leisure time. This raises the question: What would the trends look like if we analyzed what was on the minds of an overlooked demographic: low-income, third-world, unhealthy, or unschooled? 


Je to nekonečný příběh. Pokud reporty, které používají firmy, aby upravily produkty a kampaně, neobsahují celou pravdu, tak ani to, co firmy (vy)produkují, nebude pro všechny. 

Mám tuhle debatu se startupy pravidelně: Pokud nebudete dělat výzkum se ženami / taxikáři / slepci, nebudete ani tvořit produkty, které by si mohli koupit. A tak budete dokolečka designovat služby jen sami pro sebe a číst tak v Google Analytics data, že nikdo jiný ani není vhodný zákazník.

Je to klasický příběh o letadlech, co se z bitvy zvládly vrátit. Studujeme jen ty, kteří přežili a ne ty, o které jsme přišli. 

Na omluvu: je těžké si všimnout něčeho, co se vás netýká, ilustruje Dan Frommer v reportu The New Consumer dopady inflace na různé příjmové skupiny. Ti, co mají našetřeno, dopady nevnímají. 

O to raději mám firmy, které si v posledních letech / měsících všimli, že Neviditelní existují a vyšli jim vstříc. Bez zbytečného ponižování, nebo populismu, ale s empatií. 

  • Drogerie Superdrug přišla na to, že v posledních měsících 80 % jejich zákazníků přešlo na levnější verze produktů. A tak rozšířila svoje nejlevnější portfolio. 

  • Hornbach je jedna ze značek, která uvedla DYI verzi drahých designérských produktů. 

  • #HolkyzMarketingu nabízí splátky bez navýšení, nebo stipendia pro ty, kteří jsou bez práce, na rodičovské, nebo v jiné těžké situaci. 

  • Pizza Pizza zavedla fixní cenu za pizzu, která se nehne ať bude inflace jakákoliv. 

  • Francouzský Carrefour zmrazil ceny na sto základních produktech.  

  • Bonduelle zařadili do nabídky konzervy pro jednoho. Zákazník nemusí jíst týden to samé ve snaze ušetřit. 

  • Patagonia nebo Nudie Jeans nabízí možnost opravy produktů, které máte od nich. 

  • HomeExchange nabízí možnost vyměnit si bydlení s někým jiným a bydlet tak v zahraničí zdarma. 

  • Muzea a galerie mají vstup zdarma ve vybraných dnech.

  • Ambiente už několik let ukazuje, že pomáhat jde snadno díky Obědu pro dalšího nebo slevám pro důchodce. 

  • Social shopping startupy jako Pinduoduo nabízí možnost ušetřit díky nákupům ve více lidech. 

  • Supermarket pro chudé Dollar General zařadil do nabídky nejen čerstvou zeleninu a ovoce, ale i uvedl značku zdravějších produktů do nabídky. 

  • Trader Joe's otevřel v chudých čtvrtích supermarket Daily Table, kde prodává svoje produkty, které se blíží datu spotřeby za zlomek ceny. 

  • 80 % rozvojových zemí má méně než jednoho doktora na tisíc lidí. A tak Unima nabízí zdravotní samotesty: Patients put a drop of blood on a specially-designed paper. The result of the chemical reaction on the paper is evaluated by a smartphone app. The whole process takes about 15 minutes and each paper costs around $1. ​ 

  • Propojují se s uvěřitelnými influencery jako The Frugality, kteří svým čtenářům nabízí taktiky, jak ušetřit, nebo využít co by jinak vyhodili.  

  • CVS omezili prodej tabákových výrobků v nejchudších čtvrtích: it weathered a $2 billion hit to sales. But the move paid off in discouraging smoking: CVS says overall, smoking decreased by 95 million packs in states where it has more than a 15% market share. 

  • Dávají jim vydělat. Třeba díky Swaypay dostanete zaplaceno za to, že sdílíte zakoupený produkt na TikTok. A čím více views video má, tím více dostanete zaplaceno.

  • Pochopili, že luxus může pro každého znamenat něco jiného. A tak přestože Dove nebo Dermacol stojí pár korun, pozicují se jako luxusnější značky.

  • Budují pro ně loyalty programy, nebo bundles, díky kterým zákazníci ušetří. 

  • A když už nic jiného, tak Shrinkflation je temín pro zmenšování velikosti produktů ve snaze udržet cenu / marži. 

Neptej se komu zvoní hrana

Misery is not a bug, but a life's feature, píše Mark Manson. Je mi 38, a tak jsem za hranou doby, kdy jsem neznala nikoho, kdo měl rakovinu / exekuci / rozvedl se / potratil / zemřel. A dochází mi, že tě od temného scénáře často dělí jediné špatné došlápnutí. Které ani nemusí být tvoje. 

Je snadné uklouznout a stát se Neviditelným. Tak se neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě. A nám všem, pokud budeme nahluchlí vůči hlasům těm, co hlas snadno ztrácí. (3) 

--

Extra čtení a poslech:

---

​Poznámky pod čarou:  

(1) O incelech někdy budu psát delší zamyšlení, ale zajímavost: the top 20% of the most sexually active never-married young men have about 50-60% of the sex. It’s about the same for women, and these shares are basically stable over time. Measuring the number of partners instead of sexual frequency, the top 20% most promiscuous men account for about 60% of male sexual partnerings, and the trend is, again, quite stable over time. (IFS) Esej Amia Srinivasan o tom, zda bychom měli mít právo na sex, je jedno z nejvíc fascinujících čtení poslední doby. The utopian socialist Charles Fourier proposed a guaranteed ‘sexual minimum’, akin to a guaranteed basic income, for every man and woman, regardless of age or infirmity; only with sexual deprivation eliminated.


(2) Residents of impoverished neighborhoods or communities are at increased risk for mental illness, chronic disease, higher mortality, and lower life expectancy. Some population groups living in poverty may have more adverse health outcomes than others. For example, the risk for chronic conditions such as heart disease, diabetes, and obesity is higher among those with the lowest income and education levels. In addition, older adults who are poor experience higher rates of disability and mortality. Finally, people with disabilities are more vulnerable to the effects of poverty than other groups. (ODPHP) One-fifth of low-income adults report their health as fair or poor, compared to only 5 percent of higher-income adults. Rates of obesity are also higher among low-income adults (36%) compared to higher-income adults (28%). Low-income adults are also much more likely to be smokers (25%). (CWF)

(3) Není to jenom vítězná strana ve volbách kudy prosakuje frustrace Neviditelných. Trendspottingové agentury už před nástupem Nenávisti varovaly už v roce 2017 a všechna čísla jejich obavy jenom potvrzují. 

  • Počet trestných činů motivovaných nenávistí se za poslední tři roky zvedl skoro o 50 %. V roce 2020 jich bylo v USA nejvíce za posledních dvanáct let, kdy vývoj FBI monitoruje. Výsledkem je, že každou hodinu dojde aspoň k jednomu incidentu. Over the past 20 years, the number of hate groups in the United States increased by over 100%.

  • 94 % mladých lidí mezi 14-24 lety už se setkalo s hate spech na internetu. To je 2x více než před pěti lety. Platformám se nedaří hate speech efektivně regulovat. 1 % obsahu na Facebooku je hate speech a na webech jako 4Chan to může být až desetina obsahu. 1 % nezní jako moc do chvíle než to dáš do absolutních čísel. Jen na Instagram denně přibude 95 milionů fotek, na Facebook 350 milionů. A přitom Univerzita v Cardiffu zjistila, že existuje přímá korelace mezi hate speech online a hate crimes offline. 

  • 67 % Američanů a 46 % Evropanů si teď podle Pew Research Center myslí, že je v pořádku rozsévat nenávist vůči menšinám veřejně.

  • 28 % lidí už někdy trollilo uživatele internetu, které neznají. Bude to horší: stratég Redditu Matt Klein vysvětluje, že z nenávisti se stala social currency: je cool být hater. A jak ví každý člověk, co někdy spravoval facebookovou stránku, nenávist se šíří rychleji než pochvala. 

Nedávno jsem psala analýzu agrese na internetu. Včetně návodu, jak s ní bojovat. 

(4) Osamocení zůstáváme doma jen s televizí a počítačem. A to znamená, že dostáváme informace jen z jediné strany bez možnosti je rozebrat: People are becoming less and less exposed to different points of view in their daily lives. To vede k polarizaci a radikalizaci. Každý třetí Američan považuje polarizaci za největší hrozbu. 






 

Text vyšel jako součást mého osobního newsletteru. Archiv všech newsletterů je tady. Přispět mi na kafe můžete na HeroHero.




_thinkspavlina_speaksComment