Větší duha už dneska nebude. Díky za ní Hai Van a pane Phd.   

Sedím a způsobně se usmívám. Zatímco se věci rozbíjí. Bijí. Zabíjejí. A já se zalykám vzteky. Někde uvnitř.

Katka mi ve vlaku do Polska vyprávěla o tom, že umí všechno, ale doopravdy nic. Tituly ze dvou univerzit, mezinárodní stáže a čtyři jazyky zní jako nic, pokud je neumíš shrnout pod jednotnou nálepku.

Bylo mi devatenáct, v Terranově jsem se vešla do emka, mluvila plynně latinsky a před rokem mi došlo, že ta alergie na make-up je jen výmysl mojí mámy. Co špatného by se mohlo stát?

Lžu. Často a ráda.

Když se nás na AYLP paní z Cesty Domů zeptala, jestli bychom chtěli znát plné znění diagnózy, i kdyby byla jakákoliv, všichni jsme zvedli ruku. Děs z neinformovanost je v generaci, která je non stop připojená, silnější, než ze smrti samotné.

Zkusíš říct ten vtip hlubokým hlasem, zkusíš ten názor říct v pauze mezi nádechy třídního šaška, zkusíš si sednout do čela stolu a pořád nic nepomáhá.

Více než  40 % primárních živitelů amerických rodin jsou ženy. Ženy, které rozhodují o tom, za co utratí svůj plat a není divu, že nejen Hewlett-Packard je chce vyhrát. Tradiční představa stepfordské paničky se za poslední roky výrazně změnila, jen ji málokdo v kampaních reflektuje.

Víš, jak po Facebooku kolují ty inzeráty, které nabízí štěňátka? O kterých všichni víme, že je to hoax? Tak můj (bývalý) kluk to nevěděl.